Lenka Zítková

Životní motto, kterým se řídím je…
Když nemůžeš, tak přidej!

Kam chci jednou dojít?
Myslím si, že i cesta může být cíl, tak je občas fajn, když se cíl kvůli cestě mění. Ráda bych jednou došla tam, kde mi bude dobře a kde budu chtít být.

Do dubna bych ale chtěla dojít na naší konferenci a vidět, jak probíhá to, na čem skoro rok pracujeme. A užít si to s lidmi, kteří v tom byli se mnou a táhli za jeden provaz. 😊

Cestuji sám/sama nebo s někým?
Jelikož jsem poměrně extravertní člověk, radši cestuji s někým. Nejlépe s někým, s kým si dobře popovídám a po cestě se i zasmějeme. Občas ale není ani na škodu cestovat sám.

Kdo nebo co mi udává směr?
Myslím, že směr mi udává ta spousta možností, co je všude kolem nás. A právě díky nim občas naberu úplně jiný směr než jsem na začátku zamýšlela. Jsem také ráda, když mi v udávání směru pomáhají i moji blízcí a kamarádi…celkově mi přijde, že mám kolem sebe spoustu nadšených a inspirativních lidí, kteří mě svými nápady hodně obohacují.

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Radši si na cestu přicházím sama, ale když už nevím a jsem v koncích a na po páté ztracená a zamotaná v kruhu, tak se i na tu cestu zeptám. 😀 

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Čas od času oboje. Celkově mám radši gepardí tempo. Tedy až na běh, v něm jsem pomalejší forma hlemýždě. 😀