Jan Švec

Životní motto, kterým se řídím je…
„Per aspera ad astra“ (přes překážky ke hvězdám)

Kam chci jednou dojít?
Na konec. Ať už bude ležet kdekoliv a bude jakýkoliv.

Cestuji sám/sama nebo s někým?
Člověk není nikdy sám. Jen se střídají lidé, kteří mě na cestě doprovází.

Kdo nebo co mi udává směr?
Mé srdce.

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Jak kdy – když mám čas si najít cestu na mapě, použiji ji, pokud hledám něco konkrétního v cizím městě, zeptám se, je to rychlejší a zajímavější.

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Běhával jsem sprinty, takže rozený gepard!

 

Kryštof Petr

Životní motto, kterým se řídím je…
Bude hůř.

Kam chci jednou dojít?
Tam, kde mi bude nejlíp.

Cestuji sám/sama nebo s někým?
Sám nebo s tím, koho potkám.

Kdo nebo co mi udává směr?
Pravda & láska.

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Je lepší se ztratit, mapy jsou pro saláty!

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Jednorožčí!

 

Renata Bašová

Životní motto, kterým se řídím je…
„Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“ – Victor Hugo

Kam chci jednou dojít?
Jsou dvě zásadní věci, ke kterým bych chtěla dojít, a to je práce, která mě bude naplňovat a má vlastní rodina.

Cestuji sám/sama nebo s někým?
Ještě jsem nezkoušela cestovat sama, vždy mám někoho po svém boku.

Kdo nebo co mi udává směr?
Těžko říct takhle obecně – někdy je to srdce, někdy náhoda, někdy moje mamka, někdy možná i o věcech přemýšlím a až pak si určím směr.

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Od té doby, co jsou mobilní data v rámci EU za stejnou cenu jako u nás, se vždy dívám do online mapy :D. Je to často rychlejší a spolehlivější způsob, než rada kolemjdoucího, ale zase se neseznámíte s nikým novým…

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Rozhodně gepardí, i když se snažím si více užívat okamžiky, jsem prostě hyperaktivní střela.

 

Anna Hrbáčková

Životní motto, kterým se řídím je…
Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.

Kam chci jednou dojít?
Ke spokojenému stáří.

Cestuji sám/sama nebo s někým?
Raději s někým. Je to větší zábava. 😉

Kdo nebo co mi udává směr?
Srdce a mozek.

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Určitě se raději ptám. Nejlépe více lidí, a pak si vyberu tu svou cestu.

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Hlemýždí. Raději si nová místa projdu v klidu, ale zato pořádně, namísto abych kolem nich jen proletěla.

Anna Tabášková

Životní motto, kterým se řídím je…
Život je nejlepší školou života. -Jára Cimrman. (Ten, který má vždycky pravdu!)

Kam chci jednou dojít?
Kam mě nohy donesou! Hlavně doufám, že cesta bude zábavná, dobrodružná, občas uplakaná , občas tak veselá, že mě z toho bude bolet břicho- prostě, nejvíc ze všeho, moje.

Cestuji sám/sama nebo s někým?
Člověk nikdy necestuje sám. Rodinu a přátelé si nosím všude s sebou a lidí, kteří se ho po cestě zeptají na cestu, jestli si můžou přisednout na pívo nebo jen tak popovídat ve vlaku, se vždy najde víc než dost. 🙂

Kdo nebo co mi udává směr?
Moje sny, touhy poznávat, objevovat, prožívat.. Hlavně, ať je to od srdce, žejo!

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Ptám se! 2v1: Dovíš se, kam jít a ještě tip na nejlepší zmrzku v okolí! A občas prostě bloudím, toulám se.. A to je ve výsledku taky fajn.

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Hlemýžď, co po ránu vypil 3 dvojitá espressa <3


Renáta Knížová

Životní motto, kterým se řídím je…
Hledat znamená mít cíl. Nalézt ale znamená: být svobodný, být otevřený, nemít žádný cíl.

Kam chci jednou dojít?
Ke štěstí.

Cestuji sám/sama nebo s někým?
V tomhle jsem spíš společenský tvor. Jsem ráda, když ty zážitky můžu sdílet s dalšími lidmi. Ale je pravda, že když člověk cestuje sám, má to taky svoje kouzlo, jde zase o úplně jiný prožitek, v některých ohledech možná mnohem víc intenzivní.

Kdo nebo co mi udává směr?
Řekla bych, že jedním z mých největších a nejsilnějších udavatelů směru je skauting a to už po nějakých 11 let.

Používám ve svém životě mapu nebo se ptám na cestu, když nevím kudy kam?
Popsala bych to spíš tak, že bloudím. Ty pěšinky se mi v životě odkrývají jako v začarovaném lese a neplatí tam žádná pravidla. Nikdy nemůžu vědět, co na mě čeká a odbočuju tam, kam mě to nejvíc táhne.

Preferuji spíše gepardí nebo hlemýždí tempo?
Myslím, že život má spíš to gepardí tempo, což mi nevadí, zároveň některý věci utečou až moc rychle a byla bych mnohem radši, kdyby měl čas podobu hlemýždě. Ale určitě to má nějakej dobrej důvod, že to takhle funguje…